zlé dni.

12. července 2017 v 16:09 | D |  Diary
Hovorí sa, že každý z nás musí občas zažiť zlý deň, aby mohol oceniť tie dobré. V poslednej dobe však zažívam len tie zlé. Nie som pesimista. Teda, aspoň myslím, že nie som.

female, future, and feminism image

________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________


Zdravím. Čas práve ukazuje 21:45 a ja sedím na zadku a píšem tento článok, zatiaľ čo si väčšina mojich rovesníkov v týchto momentoch užíva druhý týždeň prázdnin. Tento článok však nechcem venovať môjmu tragickému antisociálnemu životu. Som si istá, že tejto téme sa na tomto blogu ešte venovať budem. Späť k meritu veci. Posledné obdobie môjho tínedžerského života by som neoznačila za najšťastnejšie. A dôvod? Ja vlastne ani nemám jednoznačnú odpoveď na túto otázku.

Myslím, že každý človek na tejto planéte už zažil ráno, kedy sa zobudil a vedel, že dnešok bude zlý deň. Bodka. Neviem, či sa to dá nazvať intuícia. Jednoducho si sa, možno aj ty, drahý čitateľ, zobudil s absolútnou nechuťou prežiť nastávajúci deň. Možno to bolo práve dnes. Možno to bude zajtra. A možno si ten najviac pozitívny človek, ktorého kedy stretneme a takéto veci idú mimo teba. Každopádne, takto sa ja zobúdzam už nejaký ten piatok. Chcela by som však poznamenať, že ja som typ človeka, ktorý sa snaží (kľúčové slovo - snaží) vo väčšine situácií hľadať skôr pozitíva, než negatíva. V poslednej dobe mi však toto snaženie pripadá náročnejšie, než zvyčajne. Asi by sme celú túto situáciu mohli zaradiť len k ďalšej z mnohých zmien nálad v živote jedného pubertiaka. Ja sama by som zrejme prekrútila očami, ak by tieto slová vychádzali z úst niekoho iného.

"Má 17 rokov.
Čo už len ju môže trápiť? Akné?"

Keď sa zamyslím, vlastne ani neviem, kedy sa sled týchto zlých dní začal. V jeden deň som celá šťastná, všade vidím slniečka a cukrovú vatu a nasledujúci deň si prajem, aby som nikdy nemusela opustiť teplo a pohodlie mojej nory aka mojej izby. Ale znova - ja nie som pesimista. Začína to znieť, akoby som sa snažila presvedčiť samú seba. Ja už vlastne ani neviem. Možno som. Asi len naozaj prežívam nejaké čudné obdobie. Neustále mám však pocit, akoby všetci okolo mňa - najmä priatelia - dospievali a posúvali sa niekam, zatiaľ čo som ja uviazla na mieste, kde byť nechcem.

Myslím, že toto je nadnes už dosť depresie a sebaľútosti. Snáď sa nabudúce stretneme pri nejakom pozitívnejšom článku.

-D
 


Komentáře

1 Paige | Web | 12. července 2017 v 16:17 | Reagovat

Nikdy som takéto stavy nálad nemala, no v poslednej dobe som často náladová. Som veselá ako slniečko a potom si odrazu spomeniem na niečo zlé, spôsobí to nejaká hlúpa maličkosť a už som smutná.

Inak som práve teraz narazila na tvoj blog a musím povedať wau. Vyzerá to tu pekne a určite sa sem ešte vrátim :)

2 Hrobárova Dcéra | Web | 12. července 2017 v 16:21 | Reagovat

Všetci máme také dni, keď je bytie utrpením. Niekedy to trvá viac, niekedy menej ale ak takéto nepríjemné obdobie môže dať človeku veľa. Stačí sa započúvať do toho, čo ti chce podvedomie povedať.
Nevešaj hlavu, nič netrvá večne a aj toto náročné obdobie prejde 😉
Veľa šťastia 🎊🎉

3 hrachajdice | Web | 12. července 2017 v 20:35 | Reagovat

Všechno jednou přejde, věř mi :)

4 leeaibili | E-mail | Web | 12. července 2017 v 21:09 | Reagovat

Hádám, že je to normální. Všichni ve věku 13-18, které znám mají někdy takovéto stavy, někteří méně, jiní více.
Já toto mívám velmi často, obvykle hned v jednom dni jsem Smutná, veselá a pak zase smutná...nevím co to má být :D

5 Vendula Vančurová | Web | 12. července 2017 v 21:35 | Reagovat

díky za komentář tvuj design je boží

6 eLLen May | E-mail | Web | 12. července 2017 v 23:14 | Reagovat

Je uplně jedno v jakém si věku ...čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že s věkem moudrost nepřichází. Čas přináší jen únavu. Nejsem o nic chytřejší, než jsem byla před 10 lety, jenom jsem až příliš unavená na žonglování nepravdami a skrývání obav. Mé poklesky neobjevuje sebeuvědomění, ale vyčerpání.
Nevím jestli to normální, ale znám tyhle tvoje pocity..sama si tím čas od času projdu, naučila jsem se s tím bojovat. A jak? SNAŽÍM se hledat spíš ta pozitiva, než negativa a vidět věci v širších souvislostech. Klíčové je najít si v životě aspoň jeden pevný bod..ten záchytný. Pro někoho jsou to přátele pro někoho rodina, pro někoho práce, sen,víra... je to jedno..jesli máš aspoň jeden dobrej důvod ráno vstát pak to za to stojí ..BÝT  a BOJOVAT. Držím Ti pěsti! :-) ♥

7 J | 13. července 2017 v 0:31 | Reagovat

podarený článok^^ ...len tak ďalej👌

8 *Mushroom* | Web | 13. července 2017 v 11:18 | Reagovat

Já má asi každý den špatný, ale jsem optimista-flegmatik a tak se snažím to nějak neřešit. S antisociálním životem jsem na tom hodně podobně, ale užívám si svou samotu a klid. :) Chce to trochu vypnout - kouknout na nějaký dobrý film nebo rovnu seriál a ono to období nějak propluje.

btw. máš super design! :)

9 Kay | Web | 13. července 2017 v 18:56 | Reagovat

Občas je dobré sa z takýchto myšlienok vypísať, práve kvôli tomu mám svoj blog :)

10 Kate | Web | 13. července 2017 v 19:49 | Reagovat

Taky se občas probouzím s tím, že tenhle den bude úplně na nic a mám chuť ho celý proležet v posteli. Ale vždy přijde nějaký další a lepší den :)

11 TofuStories | Web | 14. července 2017 v 5:40 | Reagovat

Musím říct, že jsem na tom poslední dobou stejně, snažím se s tím něco udělat, ale netuším co.

12 Lany | Web | 17. července 2017 v 1:18 | Reagovat

Toto, toto presne. A moja nálada niekedy v určitej miere závisí aj od počasia, no ja som celkovo dooosť náladový človek. Niekedy si doslova želám, aby som mohla mať dobrú náladu a nebyť taká skleslá. Tých slniečkovských dní by som mohla mať oveľa viac.. :/

13 Lucy | Web | 17. července 2017 v 8:32 | Reagovat

Nějak podobně jsem to měla i já. Naštěstí je tohle období už za mnou a já věřím, že tě to také přejde! 🙂

14 doms. | Web | 19. července 2017 v 13:38 | Reagovat

To s tým vstávaním... Niekedy je to trochu naopak. Alebo teda, nedávno sa mi stalo, že som si večer pred spaním s niekým písala a ten mi napísal, že "Každý deň sa môže stať najlepším dňom tvojho života, len mu ráno treba dať šancu." Tak som sa na druhý deň zobudila  a ešte skôr, ako som vstala z postele, spomenula som si na túto myšlienku. Hoci ma čakal trochu náročný deň, dala som mu šancu, veď predsa stať sa môže čokoľvek. A práve ten deň bol úplne najhorší, pre mňa totálny heartbreak a odvtedy sa proste cítim strašne opustená, už je to lepšie, ako bolo, ale stále mám kvôli tomu ťažko na srdci. Teraz, keď sa zobudím, stále sa snažím dať dňu šancu, no je pravda, že nie vždy už na to mám silu a tiež je celý deň pre mňa pokazený. Čo už som ale zistila viackrát, treba mať dni, kedy sa cítiš sama zo seba úplne nanič, aby ťa z nich opäť niekto (dokonca aj ty sama) mohol vytiahnuť a aby si znova mohla spoznať, čo je to život. <3

15 Džejní | Web | 20. července 2017 v 12:30 | Reagovat

mavam obdobia, kedy som na tom uplne rovnako, absolutne sa mi nechce vstavat z postele a je mi uplne mizerne. nie vzdy, ale velakrat sa nakoniec z tej postele predsalen vykotulam a snazim sa robit kazdodenne veci, aj ked mi idu neskutocne tazko a velakrat sa mi stane, ze sa po ranajkach vratim na dalsie tri hodiny naspat do postele. prazdniny su sice fajn v tom, ze v podstate nemusim nic robit, ale akonahle som sa uz videla so vsetkymi kamaratkami, s ktorymi sa nemam sancu vidiet cez skolsky rok, akosi sa moje dni stali az prilis nudnymi. brigadu sa mi nepodarilo vybavit si, tak sa iba potulujem medzi blogmi, facebookom, filmami a knihami a vecer obcas zajdem von, aby som doma uplne nezhnila. pomaly, ale isto mi to zacina liezt na nervy, tak dufam, ze sa mi v dohladnom case podari najst si nejaku zabavku, kludne aj upratovanie vlastnej izby, len aby som nieco robila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama